Jak jsme (ne)létali. Stručná historie plachet, křídel a aparátů povětrných všelijakých, v rukou držených
Zpět na hlavní menu / Expo / Katalog prken / Katalog plachet / Dobové reklamy / Made in Czechoslovakia
Bedřich Smetana, bývalý reprezentant ČSSR v cyklistice a rychlobruslení, průkopník windsurfingu, mi při jednom z našich prvních setkání vyprávěl, že v 90. letech sestrojil „křídlo“, se kterým se dá jezdit na lyžích i bez kopce. Psal se rok 2018, já sháněl staré krámy a skvosty do muzea windsurfingu, a nějaká „rogala“, to už bylo opravdu mimo můj obor. Když pak Bedřich ukázal na hromádku trubek a igelitu na střeše zahradního domku, tak jsem neurčitě (a neopatrně) slíbil, že se tu VĚC někdy pokusíme zprovoznit. Jako muzejník sledující pouze novinky minulého století, jsem věděl, že Pete Cabrinha jezdil v roce 1982 na Hawaii na longboardu, poháněn čímsi podobným rogalu. V roce 1987 zase létal Tom Magruder v Oregonu hodně vysoko na surfu s křídlem na tyči. Psali o tom ve windsurfových časopisech, tak jsem to jako okrajovou součást windsurfové historie bral. A myslel jsem, že to tím i skončilo… Ale ono ne. Video z jara 2019, na kterém Robby Naish poletuje s nafukovacím křídlem v ruce, se ještě dalo na internetu přehlédnout. Když se ale letos KŘÍDLO stalo HITem i na českých vodách a zasněžených pláních, tak už se to ignorovat nedá. Kdo nemá křídlo, ten prostě není (letos) IN. Být IN samozřejmě muzeum nemůže, ale postaru se žít nedá… a kdo nemá Winga, ten jako by vůbec nežil. Nastal ČAS zavolat Bedřicha, čas podívat se na tu věcičku trochu blíže.
Jako úvod k testu dědečka dnešních „wingů“ jsem chtěl sepsat něco o historii podobných aparátů z doby před 40 let. Pátrání na webu mne ale rychle zavedlo až do roku 1900 (a tam jsem už raději skončil). Podle internetu to vypadá, že nejstarší zadokumentované užití „plachet v rukách držených“ bylo na ledě, resp. na bruslích. Připomeňme si několik, podle mne, nejzajímavějších konstrukcí:
Nález tohoto svědectví o plachtění na lyžích v Československu, mne samozřejmě potěšil: První pokusy na našem území zřejmě prováděl Herbert Beutel v roce 1929. S pomocí dvou silných bambusových tyčí s trojúhelníkovou plachtou vytvořil obří křídlo, které by ovšem v silném větru nezvládl snad ani sám Krakonoš. Po roce 1931 naštěstí získal z letecké továrny tyče z lehkých slitin a od berlínského výrobce plachet plátno na potažení prvního lehkého a manipulovatelného plachetního křídla, které nazval Wiesenbaude I. Malá regata křídel, každé o celkové ploše 3,5 – 4 m2, se postupně rozrostla na čtyři exempláře. Starty se většinou odbývaly ze závětří Luční boudy s lyžemi v lehkém vzepření a s větrem v zádech. Když jezdec bruslařským krokem nabral rychlost, stačilo už jen nechat se unášet před zraky udivených lyžařů vstříc vrcholu Studniční hory. Po čase se jezdci naučili jezdit nejen s větrem v zádech, ale i proti větru nebo příčně proti svahu. … Otto Berauer dosáhl na přemrzlém sněhu měřené rychlosti 90 km/hod (!), jiný borec s touto plachtou za sebou dokázal s neuvěřitelnou silou vytáhnout na laně 5 – 7 dalších lyžařů (!). Kráceno, kompletní text na http://www.freiheit.cz/11-krkonose–mesicnik-o-prirode-a-lidech/45-plachty-a-kridla-ve-vetru-nad-bilou-loukou.html
Tento obrázek je mezi zájemci o historii winsurfingu známý a na internetu koluje bez popisu, či s chybnou datací a udáním místa a zdroje. Náš kanadský přítel a spolupracovník Warren Toaze potvrdil, že snímek je z roku 1929, pochází z Kanady a byl publikován v roce 2015 v The Toronto Star.
Na fotografii je pro nás hned několik zajímavých detailů. Kromě toho, že se jedná o jeden z mála důkazů užití plachty na lyžích, tak windsurfery zaujme trojúhelníkový tvar a pozice držadla – „ráhna“. Zcela unikátní je ovšem pohyblivé upevnění spodního konce plachty k vázání lyže. Vzpomínáte na diskuze a patentové spory o kloubové upevnění plachty o 40 let později? Pohyblivé připojení plachty je považováno za klíčový prvek v konstrukci windsurfingu (čímž ale samozřejmě netvrdíme, že Jim Drake tento obrázek znal).
A to nejlepší nakonec…
Návod na výrobu plachty z novin The Richmond palladium (1.1920). Povšimněme si postavení rukou, nohou, držení ráhna, plachty. Ten styl, ta silueta. Co by za takovou pozici dal mnohý windsurfer v roce 2000. Ale před sebou máme 100 let starý obrázek (!). A na věci příliš nemění, že je to opět bruslař.
Od prastarých plachet pro lyžaře a bruslaře přeskočme 60 let a vraťme se na vodu a na vlny. Jak již bylo zmíněno, různá křídla v kombinaci s windsurfovými plováky zkoušelo v 80. letech několik vynálezců – konstruktérů. Nejproslulejší byli Jim Drake, André Lefebvre, Roland Lebail a Tom Magruder, ale zmiňme i konstrukce Otto Junga, Oscara Duscheka a George Hamanna (přesně vzato, Magruderův “Wind weapon” a Hamannův “Birdy Rigg” měly křídla připevněna k plováku, ale podobné principy ovládání nás opravňují přiřadit je k ostatním „v rukách drženým“).
Byly vyrobeny 3 prototypy Wingu. Plachty na ně ušil André Lefebvre, nosná konstrukce byla vyrobena v Schutz-Werke (Německo).
Myšlenka na vytvoření symetrické plachty, která by /wind/surferům pomohla létat napadla Uli Stanciu, redaktora SURF magazínu, údajně při pohledu na létající ryby. Když se s tím v srpnu 1981, při pracovním obědě svěřoval Jimu Drakeovi, vynálezci windsurfingu, neměl Uli vůbec představu co způsobí. Jimovi se prý zablesklo v očích a na místě načrtl návrh konstrukce. Nadšený Uli pak hned druhý den vyrobil z kousku pěny podle náčrtu model. Odzkoušel ho před ventilátorem a ono to fungovalo. Ještě nadšenější Uli pak přemlouval Jima, aby si nechal křídlo patentovat, ale ten trval na tom, že to podají spolu. Tak se i stalo. V říjnu 1981 byl patent ne “Ručná plachtu” v Německu podán.
Vynálezci samozřejmě chtěli vidět, jak to funguje a proto rychle skompletovali 3 prototypy: Plachty ušil André Lefebvre, budoucí slavný návrhář a výrobce plachet. Výrobu trubkového ALU rámu zajistili v Schutz Werke /ano, znalci již z našich stránek vědí, že to byla mateřská společnost FANATICu/. Jeden z prototypů (červený) odzkoušel Uli v Thajsku již v listopadu 1981. Stal se tak prvním kdo Jimův WING na vodě otestoval. O dva měsíce později během Pan Am regaty na Hawaii odzkoušeli “žluté” křídlo Pete Cabrinha, Richard Whyte a Randy Naish.
A mezitím ve Francii …
US patent US4563969A; Bail Roland C. ; registr. 1981-03-11; podáno 1982-03-05.
O 5 let později na řece Columbia v Oregonu…
Magruder Thomas A, Crowell Robert L ; reg. 1984-10-17 Priority; podáno 1985-12-05.
Ze světa se nyní vraťme do Střední Evropy, kde v 90. letech Bedřich Smetana zkonstruoval svoji variaci na výše uvedené s využitím materiálů u nás dostupných (oblíbená fólie Stabil, duralové trubky z Hutníka v Růžové a rozpůleného windsurfového ráhna).
Nevíme, kolikrát bylo Bedřichovo křídlo od té doby sestaveno a použito, ale jisté je, že na podzim 2019 ho Bedřichovi přátelé vyzkoušeli na mountainboardu /terénním skateboardu/. Při tom zřejmě vznikla i fotka správného, resp. konstruktérem zamýšleného držení * křídla s úchopem v podpaždí (na snímku není Bedřich, ani my, ale pan Staněk):
Po dlouhatánském úvodu se konečně dostáváme k testu, který jsme s Martinem uskutečnili letos v lednu. A který, přiznejme rovnou, nedopadl slavně, protože nefoukalo. Zde je pár fotek, popis aparátu a nepříliš zajímavý závěr…
Popis: Křídlo, trojúhelníková ruční plachta cca 5,5m2
Materiál: Fólie Stabil, duralový stěžeň délky 390 cm, duralové ráhno/držadlo délky 290cm
Váha: cca 7kg
Konstrukce a výroba: Bedřich Smetana, Praha, Česká republika, 90. léta (?)
Podmínky testu windsurfingmuzea: 29.1. 2021, sjezdové lyže, 2 jezdci bez jakékoliv zkušenosti s moderním Wingem, Orlické hory, vítr 2-5m/s.
Závěr a dojmy: Sestavení konstrukce v zimních podmínkách je trochu komplikované, ale jde to. Originální upevnění ráhna/držadla jsme si trochu zjednodušili. Konstruktér to celé ale zamýšlel asi ještě trochu jinak. Pro napnutí plachty by bylo asi vhodné instalovat na ráhno zásek. Křídlo je poměrně těžké, ale pokud by víc foukalo, tak by bylo i více nadnášeno… Asi by to i táhlo, ovšem tentokrát ne. Ale potenciál ta věcička má. Někdy příště…
Fotodokumentace:
Video ze zkoušek křídla na mountainboardu (2019) dokazuje, že křídloplachta táhne.. když fouká a drží se to trochu tak, jak se držet má.
*) Jezdec na snímku, to zjevně drží jinak, než Bedřich zamýšlel … a my to drželi také jinak.
P.S: Windsurfing muzeum se zabývá historií windsurfingu (a nyní už i Wingu) pouze do roku 2000. Novodobou historii tedy musí už sepsat někdo jiný.
Zdroje obrázků a fotografií:
1-4) https://www.lakechamplainregion.com/story/2018/02/xtreme-winter-sport-century-ago
5) http://www.freiheit.cz/11-krkonose–mesicnik-o-prirode-a-lidech/45-plachty-a-kridla-ve-vetru-nad-bilou-loukou.html
6) The Toronto Star, 27.1. 2015 (zaslal náš spolupracovník Warren Toaze)
7) The Richmond palladium, 1.1920
8, 9, 13, 14) https://www.kite-spirit.com/info/linventeur-de-la-wing-ou-bird-sail/
10) Wind Surf Journal 1. 1982 (Windsurfingmuseumprague Archive)
11a-b) European patent office, patent Nr. EP0076954A1
11c) (c) SURF magazine 1982/6, holandské vydání. Foto zaslal náš spolupracovník Cor Benjamin.
12) (c) André Lefebvre – facebook str.
15) US patent office , patent Nr. US4563969A
16a) Tom Magruder and the Wind Weapon – printscreen from youtube
16b) US patent office, patent Nr. US4682557A
Fotografie historických plachet a křídel publikovány pouze pro studijní a nekomerční použití.
Naše fotografie publikovány pro poučení a pobavení.
Těšíme se na vaše komentáře na ws1975@post.cz
Aktualizováno 7.2.2021
Poděkování: Bedřichovi (za zapůjčení křídla a vyhecování k tomuto bádání), Uli Stanciu, Peter Thommen (komentář), André Lefebvre (foto), Cor Benjamin (foto), Warren Toaze (foto), Martinovi (test), Petrovi, Báře, Zuzce a Dimitris Savidis (korektury).